Zlatá sezona DHC Plzeň završena – Mladší žačky šampionkami Házenkářského desetiboje (Chrudim 29.-31.5.2026)
| Přečteno 608x
Po zlatých medailích mladších i starších dorostenek čekala na mladší žačky velká výzva pokusit se na tyto skvělé úspěchy svých klubových spoluhráček navázat. A slovy klasika musím říct, že letos jsem opravdu nečekal, že by se to mohlo podařit. Na republikové finále Házenkářského desetiboje, jehož pořadatelem byl Pardubický kraj, jsme do Chrudimi rozhodně neodjížděli v pozici favorita, ale přesto s touhou porvat se o jakoukoliv medaili, což by pro nás v této sezoně byl obrovský úspěch.
Celá sezona pro nás nebyla výsledkově úplně povedená a už před kvalifikací v Písku jsem měl obavu, zda se nám vůbec podaří probojovat do finálového turnaje mezi nejlepších 6 týmů v republice. To se naštěstí povedlo a poslední měsíc se nastavení holek o něco zlepšilo a bylo vidět, že přece jen je pro ně finále nějakou motivací. I když stále jsem měl k přístupu některých z nich výhrady.
Pátek
Obavy se pak o něco zvětšily po pátečním dni. První disciplínou byl hod míčem (do dálky), u nějž jsme věřili, že se v průměru 10 nejlepších hráček dostaneme přes 30m. To se nám bohužel nepodařilo a s výsledkem 29,08m jsme obsadili až čtvrté místo (přes 30m hodily pouze Ziki a Audi), přičemž výkon první Slavie Praha (30,51m) bylo určitě v našich možnostech překonat. Rovněž v odrazu snožmo nebyl náš výkon úplně ideální a k vysněným dvěma metrům jsme se ani nepřiblížili (194,1 cm). Výkon první Poruby (208 cm) byl mimo naše možnosti, ale na druhou Olomouc (197,6 cm) jsme určitě měli, byť třetí místo nakonec až tak špatné nebylo. Z jednotlivců skočily přes 2m Niky, Hodl a Ziki.
Poté už nás čekalo první utkání proti Porubě, na níž jsme si věřili, jelikož jsme ji letos porazili na Pragáči. V osobce náš výkon nebyl úplně špatný, ale nepřesná koncovka a technické chyby nás nakonec o body připravily (7:9). Naopak shot-outy holkám vyšly na jedničku (22:11), ostatně jako téměř v celém turnaji, a to především díky luxusním přihrávkám brankářek. Velké zklamání pro nás ale přišlo ve hře. V ní jsme nestíhali vůbec nic, obrana ustupovala, nepřidaly se ani brankářky a tak jsme odcházely se zaslouženou porážkou (13:18). První pořádná desetibojařská facka tak byla na světě.
Do soboty jsme si řekli, že bude potřeba o hodně přidat, pokud skutečně chceme bojovat o medaili. A především se pořádně vyspat, protože sobota bude hodně dlouhá a náročná. Nedisciplinovanost na takto důležité akci, jakou holky předvedly, jsem ale ještě nezažil. Druhá facka v pátek večer, resp. v sobotu po budíčku proto byla hodně emotivní a neobešla se bez sprostých slov.
Sobota
Třetí fackou, tentokrát ale pozitivní, byl ranní příjezd Michala, který přinesl spoustu pozitivních emocí a holky dokázal nakopnout. A stejně tak pomohl i příjezd dalších rodičů – fanoušků. To se projevilo hned v rychlém běhu na 2x15m, který jsme velmi pěkným výkonem 6,21s dokázali vyhrát (pod 6s zaběhla Šafy a rovných 6s Niky) a odrazili se tak k vysněné medaili.
Profackování pak fungovalo i v utkání proti Slavii Praha. K výhře v osobce, která byla hodně vydřená (9:8), jsme tradičně přidali i výborné shot-outy (22:11). Skvělý výkon především v obranné fázi předvedly holky ve hře, v níž jsme soupeře vůbec nepouštěli do dobrých střeleckých pozic (především díky skvělé práci Hodla na zadáku), a co prošlo, pochytala Pavíz. Náš útok určitě mohl být produktivnější, ale pouhých 5 obdržených branek za 20min, je výborný počin (9:5).
V dalším utkání proti Pardubicím v osobce holky soupeře trochu podcenily, ale i tak jsme dokázali vyhrát (9:5). Stejně tak i v shot-outech se nám dařilo o něco méně než v předešlých utkáních (12:7). Ve hře byla ale naše převaha od počátku jednoznačná, a tak jsme postupně zaměřili na naši pozornost na aktivitu (za každou hráčku, která dá gól v osobce a gól ve hře, získáváme bod do aktivity), což se podařilo na výbornou, jelikož se nakonec dokázaly střelecky prosadit úplně všechny hráčky včetně brankářek (19:5).
V posledním sobotním utkání proti Olomouci nás hodně mrzela nejen prohra v osobce (9:12), ale především o bod v shot-outech, v nichž holky nedodržely pokyny, kam střílet (16:17). Za to ve hře předvedly holky nejlepší výkon v celém turnaji. V oboustranně hodně tvrdém utkání jsme se lépe přizpůsobili volnějšímu metru rozhodčích a k důrazné obraně se přidala i kvalita v útoku (16:7).
Dlouhý sobotní den jsme večer uzavřeli hodem na rychlost, v němž už se nejspíše projevila nejen únava z celého dne, ale i páteční ponocování. Výkon 68 km/h byl hodně pod naše možnosti a se čtvrtým místě jsme určitě spokojeni být nemohli, a to i z toho důvodu, že jsme na tuto disciplínu vsadili žolíka, který zdvojnásobuje počet bodů z disciplíny (vítěz získává jinak 6b, druhý 5b atd.). Pokud bychom předvedli náš standardní výkon, i tuto disciplínu bychom vyhráli. Přes 70 km/h se dostaly Audi a Hodl a především obě minižačky v naší sestavě (Schejby, Víko), jejichž výkony jsou velkým příslibem do dalších let, jelikož se desetiboje budou moct zúčastnit ještě 2x.
Neděle
Sobotní večer byl o poznání klidnější a do neděle jsme vstupovali s tím, že nic není nemožné a že medaile nakonec nemusí viset tak vysoko, jak bychom si ještě po pátku mysleli. Ranní překážková dráha s hodně přísnými penalizacemi nám nepřišla úplně vydařená, jelikož rychlostně jsme na tom byli sice výborně, ale právě počet jednosekundových penalizaci za chybné přeskoky překážek, byl příliš vysoký. Naštěstí pro nás však chybovali i soupeři a mohli jsme tak nakonec slavit trochu nečekané vítězství v této disciplíně. Nejlepší výkony předvedly Pavíz a Niky, které se obě dostaly pod 20s (další holky by tuto hranici rychlostně pokořily také, ale s penalizacemi byl jejich čas o něco horší).
Poslední utkání proti Ústí nad Labem bylo nahoru – dolů. Osobka se nám vůbec nevydařila a soupeř byl o několik rychlostních stupňů jinde. Kvůli prohře (4:8) jsme nakonec v této disciplíně obsadili bohužel až páté místo. Hodně důležité pro nás ale bylo vítězství v shot-outech, kterým jsme si pojistili druhé místo v této disciplíně, a především ve hře, kterou jsme po dalším výborném výkonu dokázali vyhrát (11:9). A jelikož se pořadí ve hře oceňuje dvojnásobkem bodů, připsali jsme si obrovsky důležitých 12 bodů za vítězství v disciplíně, na níž bychom před turnajem nevsadili ani halíř. Korunu celkovému triumfu pak dalo i celkové vítězství v aktivitě, v níž jsme získali celkem 71b a jasně porazili druhou Olomouc (65b).
Suma sumárum jsme v součtu všech disciplín nasbírali 50b (druhá Poruba měla 47 a třetí Ústí 43b) a mohli si na krk pověsit nejen hodně nečekané zlaté medaile, ale i převzít krásný putovní pohár, který byl novinkou letošního desetiboje.
Celkově
Z jednotlivců je strašně těžké někoho vyzdvihovat, jelikož tohle je jednoznačně týmový úspěch, na němž měla každá z holek obrovský podíl. Každá z nich dokázala bodovat (dostat se mezi 10 nejlepších) minimálně ve dvou disciplínách, každá se dokázala střelecky prosadit, každá přispěla svým nasazením k vybudování obranné hráze a každá se snažila podporovat ostatní, aby předvedli co nejlepší výkony. Všem proto patří za obrat, jaký nastal v jejich přístupu od soboty, velká pochvala.
Při celkovém hodnocení se musím vrátit na začátek. Tahle sezona byla pro všechny obrovsky těžká a určitě nám v ní vše nevycházelo podle našich představ. Rovněž tak přístup některých holek k tréninkům nebyl vždy úplně na 100%. Věděli jsme, jaký potenciál v holkách je, ale v průběhu sezony se nám moc nedařilo jej z holek vymáčknout. Obrovská síla a touha porvat se o medaili, kterou se po důrazných fackách podařilo od soboty v holkách probudit, proto velmi příjemně překvapila nejen nás, ale možná i holky samotné. Budiž to pro holky velkým ponaučením do budoucna, protože tahle sezona jim jasně ukázala, že to, jaké úsilí jsou ochotné dát do hry, pak ovlivní i celkový výsledek. A mohu-li mluvit za sebe, tak pár (resp. nyní již dva páry) zlatých medailí se mi z desetiboje povedlo nasbírat, ale cesta, která vedla k tomuhle malému zlatému zázraku, byla rozhodně nejtěžší ze všech.
Vedle holek (včetně těch, které se nakonec do nominace sice nevešly, ale až do posledního dne vytrvaly v přípravě a zvyšovaly konkurenci v týmu) patří pochvala i rodičům, kteří byli v utkáních skutečně tím osmým hráčem, který holky hnal za celkovou výhrou.
No a v neposlední řadě musím poděkovat všem kolegům z trenérského týmu – Jardovi (který na desetiboji bohužel chyběl), Michalovi, Čeldovi, Pilce, Jarce (která nám vypomohla v pátek), Markovi (který nám pomáhal především v první části sezony a na turnajích) a také Lukášovi, který hodně pozvedl atletickou přípravu, stejně jako Zdeňkovi, který vedl atletické tréninky před ním.
I po letošním desetiboji tak platí, že DHC Plzeň je historicky nejúspěšnějším klubem v této soutěži, jelikož na všech turnajích od počátku jsme dokázali získat medaili (z toho dokonce 4 zlaté v posledních 5 letech!)
Co nás pak může těšit asi nejvíc, je to, že ve spojení s úspěchy mladších i starších dorostenek, stejně jako pátým místem starších žaček v žákovské lize (pouze vinou nebývalé marodky v průběhu celé sezony holky přišly o medaili, kterou by jinak jistě získaly), se naprosto právem můžeme pyšnit tím, že jsme v této sezoně nejúspěšnějším klubem v celé republice. A to není náhoda, ale výsledek dlouhodobé koncepční práce, jíž je házenkářský desetiboj, resp. „příprava“ na něj nedílnou součástí.
Věříme, že fantastické úspěchy, kterých jsme v této sezoně jako klub dosáhli (nelze nezmínit rovněž vítězství minižaček na Prague Handball Cupu) budou pro všechny motivací i do dalších let, protože laťku jsme si letos nastavili opravdu hodně vysoko.