| Přečteno 321x

Poslední 22. kolo 1. ligy mladších dorostenek jsme odjeli odehrát s jistotou mistrovského titulu na půdu druhého týmu tabulky, kterým byl DHK Baník Most. Co víc si přát pro poslední kolo než souboj prvního s druhým. Upřímně ale musím říct, že jsem se na tenhle zápas příliš netěšil.
Nešlo o to, že bych našim holkám nevěřil, ale Most potřeboval z tohoto utkání vyhrát nebo minimálně remizovat, aby si udržel druhé místo. My jsme naopak už měli titul jistý, tréninky během týdne nevypadaly nijak skvěle a spíš jsme si užívali zaslouženou pohodu. Měl jsem proto lehké obavy o výsledek, ale hlavně o to, aby se nám v posledním kole někdo vážněji nezranil. Bylo mi jasné, že mostecké holky budou hrát velmi tvrdě a agresivně, což je jejich dobrým zvykem.
Na druhou stranu, co mohla být větší motivace než přebírat zlaté medaile právě v mostecké hale po vítězství nad druhým týmem tabulky? Před zápasem byl na našich hráčkách vidět velký klid a pohoda. To obvykle nevidím úplně rád, ale tentokrát mi to vůbec nevadilo a byl jsem za to naopak rád.
Hodně jsem se obával začátku utkání. Měl jsem za to, že právě prvních deset minut rozhodne o průběhu celého zápasu. Pokud je udržíme vyrovnané, budeme schopni vyhrát. Pokud zaspíme a rozjetý, navíc mnohem více motivovaný soupeř odskočí, mohli jsme odjet i s vysokou porážkou.
Naše mistryně ale od prvních minut ukázaly svoji sílu a odhodlání. Po pár minutách jsem pochopil, že tady vůbec nejde o dva body jako takové. Nešlo o to, kdo už má titul jistý a kdo bojuje o druhé nebo třetí místo. Všechny tyhle okolnosti šly stranou a oba týmy si to chtěly rozdat o to, kdo je letos skutečně nejlepším týmem v republice.
Obrovské nasazení, tvrdost, bojovnost i rychlost. Ve všem jsme se dokázali Mostu vyrovnat a naše holky se postupně rozjížděly jako dieselový motor. Po dvaceti minutách jsme dokonce odskočili na rozdíl čtyř branek, když se dvakrát trefila opět skvěle hrající Roza, doplněná Lízou a Vendy, která odehrála pravděpodobně svůj nejlepší zápas sezony.
Právě její tři branky v řadě na konci prvního poločasu nám zajistily vedení 12:13. Tou dobou jsme sledovali naprosto parádní házenou, ve které se vedení přelévalo ze strany na stranu. Oba týmy hrály opravdu na hranici svých možností. Zápas byl tvrdý, ale zároveň férový. Přesně takhle si člověk představuje reklamu na 1. ligu mladších dorostenek.
A druhý poločas nabídl úplně stejný obrázek. Ani jeden tým během celé druhé půle neodskočil na rozdíl tří branek. Vedení o jednu, maximálně dvě branky se neustále přelévalo ze strany na stranu a já jsem nesmírně rád, že jsme nakonec dva body urvali na naši stranu.
Vyhráli jsme nejtěsnějším možným rozdílem 24:25 v naprosto krásném zápase a potvrdili jsme tak, že jsme letos byli skutečně nejlepším týmem soutěže. Napovídají tomu i statistiky. Na prvním místě jsme skončili s náskokem šesti bodů na druhý tým tabulky a naše průměrné skóre v sezoně činilo 33:24 na zápas. Navíc jsme vstřelili nejvíce branek v soutěži a zároveň jich nejméně inkasovali.
Touto krásnou zlatou tečkou jsme uzavřeli sezonu 2025/2026. Ještě jednou děkujeme všem, kteří se na téhle jízdě podíleli, a už teď se těšíme na její pokračování v příštím roce.
Hrály:
Kovářová 4/3, Rogozov, Limberská, Rittichová 2, Poláčková, Randová, Samcová 6, Turečková, Holatová 1, Červená 7, Výborná 1, Poskočilová 3, Sedláčková 1
Chytaly: Soukupová, Dobiášová