Zlatá sezona starších dorostenek: Titul bez jediné porážky! (hodnocení trenéra Filipa Turečka)

Po nepovedené loňské sezóně (5. místo neúspěch rozhodně byl) jsme do přípravy na další ročník vstupovali s respektem a také s touhou výrazně vylepšit herní projev jednotlivých hráček a tím pádem i celého týmu.

Základem našeho úspěchu byl již zmíněný nepovedený ročník 2024/2025, kde se udělalo spousty chyb a hlavně já jsem se musel poučit a nastavit úplně jiné pracovní prostředí a přesvědčit holky, že bez tvrdé práce nemáme šanci na úspěch.

Hned na začátku jsme řešili přetlak v týmu, protože po doplnění hráčkami ročníku 2008, jsme měli v týmu 25 holek. Situaci jsme vyřešili hostováním pro Adlu, Kamču, Julču a Eli v Kynžvartu, aby sbíraly cenné minuty v první lize. Další pak měly možnost hrát druhou ligu za Slavii Plzeň. Tím bylo zajištěno to, že všechny hráčky si o víkendu dostatečně zahrály a i tím se držela dobrá nálada v týmu.

V povedené letní přípravě jsme dokázali zvýšit kondiční základ a díky tomu jsme mohli praktikovat rychlou házenou s velkým talkem po celý zápas. O tom se nám před rokem nemohlo ani zdát, všechny lepší týmy nás bez problémů přeběhaly. Před sezónou jsem cítil z týmu velkou sílu, přesto jsem nečekal, že první dva zápasy s Pískem a Olomoucí vyhrajeme o 17 a 7 branek při prostřídání celého kádru. Víc než výsledek mi udělal radost herní projev týmu, na kterém se dalo určitě stavět. Další důležitý zápas jsme odehráli v pátém kole s pražskou Slavií. Zápas jsme měli celou dobu pod kontrolou, v průběhu jsme vedli až o 9 branek a připsali si další cenný skalp. Souboj dvou neporažených celků se odehrál hned za dva týdny v Luhačovicích, kde nás hostil výborně hrající Zlín. Vydřená výhra v okleštěné sestavě ukázala charakter týmu a my se pevně usadili na čele tabulky. Do konce podzimní části jsme ještě zvládli porazit Most a zakončili tak první polovinu soutěže se 100% bodovým ziskem.

V zimní pauze jsme určitě neusnuli na vavřínech a pořád se jelo naplno. Demolice prvoligové týmu žen z Chebu nám ukázala, že jdeme správným směrem. Dohrávka s Hodonínem přinesla vítězství o 16 branek, takže jsme mohli směle vstoupit do odvetné části. Bohužel hned první zápas v Písku se nám hrubě nepovedl a zbyteční ztráta bodu nás hodně mrzela. Na vítěznou vlnu jsme naštěstí naskočili hned další kolo v Olomouci.

Slavii Praha jsme na její palubovce ve starším dorostu ještě neporazili a při cestě na zápas jsem si říkal, že teď nastal čas vylepšit si bilanci. Z holek jsem tentokrát cítil velké odhodlání. V hezkém bojovném zápase jsem zaslouženě vyhráli a přiblížili se našemu snu. Vyvrcholení celé sezóny přišlo v domácí hale proti druhému Zlínu. Skvělý zápas jsme jsme pro sebe dokázali urvat výsledkem 28:25 a tím udělali nejdůležitější krok k zisku titulu. Zbytek sezóny jsme i přes maturity zvládli také bez problémů a získali tak první historický titul ve straším dorostu pro DHC Plzeň, navíc bez jediné porážky.

Na závěr bych rád  poděkoval celému trenérskému týmu: Honzálesovi, Tomášovi Nejdlovi, Romanovi Brušákovi a Kájovi Šmídovi, kteří se o holky starají jako o vlastní. Martinovi a Lence za celé ty roky, které s holkami prožili a hlavně za nedocenitelné služby pro celý klub. Všem, co nám na naší cestě drželi palce, hlavně rodičům za neúnavné povzbuzování i na venkovních výjezdech, kde jsme se díky tomu kolikrát cítili jako doma a klubu HK Slavia VŠ Plzeň za bezvadnou spolupráci v dorosteneckých kategoriích, kterou nám závidí celá republika. Samozřejmě celému klubu DHC Plzeň a jeho vedení, který vytváří holkám kvalitní podmínky pro trénink.

Největší poděkování ale patří všem hráčkám, které vytvořily tým, se kterým bylo radost pracovat. Holky zlatého ročníku 2007 přecházejí do týmu žen a já doufám, že i tam si postupně vybudují svoje místo. Každopádně jim přeju hodně úspěchů nejen v kariéře, ale i v osobním životě. Bylo mně ctí.