Mladší dorostenky na Prague Handball Cupu (3.-5.4.2026)
| Přečteno 223x
O Velikonocích jsme s týmem mladších dorostenek vyrazili na tradiční a prestižní turnaj Prague Handball Cup. Letos se naší kategorie WB zúčastnilo neuvěřitelných 100 týmů z celého světa.
Přiznávám, že jsem letos poprvé na turnaj nejel s pocitem, že jde o pomyslný vrchol sezony. Přeci jen skvěle rozběhlá ligová sezona, na které pracujeme celý rok, je pro nás jasnou prioritou. Takto velký turnaj, kdy holky stráví čtyři dny prakticky nepřetržitě spolu a odehrají spoustu zápasů, může přinést mnoho pozitiv – neocenitelné zkušenosti s mezinárodními soupeři, skvělý teambuilding i vystoupení z komfortní zóny v podobě spaní na zemi nebo brzkého vstávání na zápasy, což je může jen posílit. Bohužel s sebou nese i určitá rizika – zranění, nemoci nebo třeba špatnou náladu z nepovedeného turnaje, která by se mohla přenést do ligy.
S těmito smíšenými pocity jsem na turnaj odjížděl a doufal, že pozitiva převáží nad negativy. A hned na začátek můžu říct, že se to povedlo – užili jsme si opravdu skvělý turnaj.
Na soupisce nám chyběla zraněná Lili, která ale s týmem odjela jako součást realizačního týmu a starala se o statistiky. Naopak jsme v dresu konečně po operaci kolene viděli Tury, která po domluvě první dva dny střílela sedmičky a poté se starala o přímé přenosy ze zápasů.
V základní skupině jsme se utkali s týmy Tärnby HK II (Dánsko), Handball Québec III (Kanada), HSV Peenetal Loitz (Německo), MTV Lübeck (Německo) a Katrineholms AIK (Švédsko). Všechny tyto zápasy jsme vyhráli s velkým přehledem a naše skóre po základní skupině bylo 102:32.
Taková dominance by mohla naznačovat, že zápasy diváky nudily, ale opak byl pravdou. Holky si turnaj užívaly, hrály hezkou a tvrdou tempo házenou, nepřizpůsobily se nižší kvalitě soupeřek a ani na vteřinu nic nepodcenily. Velkou radost jsem měl z toho, že jsem mohl celou skupinu střídat „hokejovým“ způsobem – po sedmi a půl minutách šla jedna šestka ven a druhá nastoupila. Brankářky se střídaly po poločasech a vše fungovalo na jedničku.
Tohle jasně ukazuje obrovskou sílu týmu. Ani po kompletním prostřídání nebyl znát pokles kvality. Dokonce jsem si dovolil sestavy na jednotlivé zápasy míchat a kombinovat hráčky různými způsoby. Dá se říct, že jsem to holkám udělal co nejsložitější, a ony si s tím poradily naprosto perfektně.
Za celou základní skupinu (a vlastně celý turnaj) se nepovedla jen jedna „sedmiminutovka“ proti týmu Lübeck, kdy nás soupeřky do konce prvního poločasu stáhly na rozdíl dvou branek. I tak jsme ale ze skupiny postoupili z prvního místa přímo do „šestnáctifinále“, tedy mezi posledních 32 týmů.
V prvním vyřazovacím zápase jsme narazili na další německý tým HSV Grimmen 1992, který byl pro naše holky první větší prověrkou. Vytažená obrana 3–3 nám dělala menší problémy, ale i tak jsme zvítězili bez větších potíží 17:8. Ani jsem nedoufal, že ve vyřazovacích bojích dokážeme protočit všechny hráčky, ale i tady holky ukázaly svoji kvalitu – opět jsme zvládli pravidelné střídání jak brankářek, tak hráček v poli.
Do osmifinále nám pavouk přiřadil DHC Slavia Praha, se kterou jsme hráli už týden předtím v lize. Bylo jasné, že půjde o vyrovnaný a těžký zápas – a přesně takový také byl. Před skvělou diváckou kulisou jsme odehráli parádní utkání, které mělo všechno: tvrdost, tempo i rivalitu. Ve vedení se střídaly oba týmy, ale nakonec jsme Pražanky přetlačili, mimo jiné i díky hře na dva pivoty, a postoupili jsme do čtvrtfinále po výhře 13:10. Tenhle zápas nám udělal obrovskou radost a věřím, že nás posílí do zbytku sezony. Možná nejvíc dal ale mně – takhle kvalitní utkání jsem sám ze střídačky ještě nezažil a díky holkám mě to určitě posunulo dál.
Ve čtvrtfinále nás čekal už pátý německý soupeř – HSV Stuttgart-Metzingen I. I tentokrát panovala skvělá atmosféra. Většinu zápasu jsme vedli, ale ve druhém poločase nás soupeřky začaly přehrávat hlavně díky fyzické převaze. Souboje, které jsme na začátku vyhrávali, jsme postupně začali ztrácet. Před zápasem jsem chtěl více využívat křídelní prostory, protože střed obrany soupeřek byl velmi silný, ale tento plán se nám nedařilo naplnit. To beru na sebe – během zápasu jsem nedokázal pokyny dostatečně předat a prosadit. I přesto jsme měli výhru ve svých rukou. Poslední šanci se nám ale nepodařilo proměnit, a tak se za nerozhodného stavu šlo do shot-outů. Ty jsou vždy o kvalitě, ale možná ještě víc o psychice a štěstí – a toho měly tentokrát o něco víc soupeřky. S pozdějším finalistou jsme tak vypadli ve čtvrtfinále o jedinou branku.
Zklamání bylo velké, protože jsme všichni cítili, že jsme letos mohli celý turnaj vyhrát. Netrvalo ale dlouho a holky si uvědomily, jak skvělý výkon podaly. Umístění na 5.–8. místě ze 100 týmů z celého světa je zkrátka obrovský úspěch.
Hodnocení jednotlivých hráček jsem jim řekl osobně po turnaji. Tady to shrnu stručně – všechny byly naprosto úžasné. Nemám jediný důvod ke kritice, a to nejen po herní, ale i po lidské stránce. Po dlouhé době jsem s nimi strávil více času mimo trénink a byl to skvělý zážitek. Je až neuvěřitelné, jak za poslední rok vyspěly. Večerky dodržovaly bez problémů, na srazy chodily včas a prakticky nic nepotřebovaly řešit. V týmu nevznikl jediný konflikt, nikdo se nehádal ani nebyl naštvaný. Na lavičce panovala skvělá atmosféra – a to je pro mě možná ještě důležitější než samotná hra. Do Plzně jsme se tak vrátili ve výborné náladě po perfektním turnaji. Moc děkuju Věrce za kompletní organizaci, Jardovi za pomoc a krásné fotky a vám všem, kteří jste přijeli fandit – bylo vás opravdu slyšet!
Teď nás čeká volný víkend a poté se vrátíme do ligového kolotoče. V neděli 19. 4. nás čeká plzeňské derby od 15:30 v hale na 31. ZŠ.
Fotogalerie z turnaje zde.
Hrály:
Kovářová 17, Rittichová 13, Poláčková 6, Samcová 12, Holatová 11, Červená 24, Výborná 19, Křížková 11, Limberská 10, Turečková 9, Sedláčková 6, Rogozov 3, Poskočilová 5
Chytaly: Kaucká, Soukupová