Pro titul došly i mladší dorostenky: Házená Kynžvart 22:39 DHC Plzeň (16.5.2026)
| Přečteno 299x
Předposlední kolo sezony jsme se vydali do nedalekého Kynžvartu s pocitem opravdu velkého zápasu. Při zisku dvou bodů jsme si totiž mohli s předstihem zajistit mistrovský titul. Na tohle téma samozřejmě probíhala i předzápasová příprava. Na holkách bylo vidět odhodlání, ale také pro mě až překvapivý klid a pohoda. Byl jsem za to moc rád, protože já sám jsem uvnitř cítil značnou nervozitu. Bylo skvělé, že velikost zápasu znali i naši rodiče a fanoušci, kteří vyrazili s námi ve velkém počtu, a hned na začátku jim musím strašně poděkovat za krásnou atmosféru vedenou neuvěřitelnou Luci Soukupů, která se ujala bubnu a táhla celých 60 minut náš „kotel“. Bohužel před zápasem začaly mít naše další klíčové hráčky problémy s koleny, ale jak Líza, tak Lůca přes bolest nastoupily. Toho si moc vážím.
Zápas jako takový druhý týden po sobě neumím moc popisovat. Od první do poslední minuty jsme měli zápas naprosto v klidu ve své režii. Holky kvalitně bránily, co se nepovedlo v obraně, tak pochytala opět skvělá Terka, které tentokrát kryla záda další talentovaná brankářka Dobi, která si také odchytala svých 15 minut a rozhodně nezklamala. V útoku jsme neměli sebemenší problém překonat obranu soupeřek, navíc nám velmi dobře fungoval rychlý útok přes kratší přihrávky. Možná jedinou slabinou jsou pro nás v poslední době delší přihrávky do trháků, které často kazíme.
Holky hrály opravdu dobře všechny. Vypíšu tady pár věcí, které třeba nebyly tolik vidět navenek, ale pro mě byly moc důležité. Limba, která se vrátila po obnoveném zranění kolena a odehrála velice dobrý zápas s gólovým bonusem. Naše posila ze žaček Zuzka znovu prokázala, že nejen druhá liga je už teď v jejích silách, a přispěla také dvěma góly. Stejně tak Bety Poly si svoje minuty odehrála i přes nevolnost velmi dobře. Velkou radost mám také z Vendy, která se po delší dovolené chvilku hledala, ale poslední kola už je zase ve výborné formě. Líza se v posledních kolech výrazně zlepšila v obraně a ve střelbě z dálky. Máňa s velkým vytížením neúnavně bránila i běhala do rychlých útoků. Výbornou formu má také Bety Poskočilová. Míša nám při velké marodce křídel moc pomohla na levé i pravé straně a tuto roli přijala bez jediného problému. Roza rozjela už tradičně svůj brankostroj, který nešlo zastavit, a Luci s Elčou patří mezi naše opory celou sezonu a prokázaly to znovu i tentokrát.
Nějaký popis zápasu je asi zbytečný. 8. minuta 5:0, poločas 17:9, konečný stav 39:22 naprosto odpovídá rozložení sil na hřišti. Spíše než rozboru hráček a zápasu bych se chtěl vypsat z emocí, které tato výhra přinesla.
Pro mě je tenhle ročník 2009 plus Lili s Elčou absolutně srdeční záležitost. S touhle partou jsem prakticky od jejich prvních házenkářských krůčků. Samozřejmě více s holkami ze Slávie, ale i děvčata z DHC jsem pravidelně vídal na turnajích jako soupeřky a pečlivě sledoval jejich cestu. Tahle parta, a teď vůbec nebudu rozlišovat, v jakých barvách to bylo, vyhrávala od kategorie mini v podstatě naprosto všechno. Myslím si, že neexistuje velký turnaj v dětských kategoriích, který by holky nevyhrály. Často jsme se dokonce potkávali ve finále jako soupeři a odváželi si nejcennější kovy oba týmy.
Jmenovitě to bylo vítězství na Prague Handball Cupu, dvakrát na domácím Šulcáku, Vangl Cupu, Mikulášském turnaji v Mostě, KYPu, mezinárodním turnaji v Polsku a vůbec nemá smysl vyjmenovávat medaile z menších jednodenních turnajů, kterých má každá hráčka původem z DHC nebo Slávie tohoto ročníku plnou vitrínu.
Jenže tahle mašina na úspěchy se bohužel trošku zasekla ve starších žačkách. Ne úplně, že bychom nevozili medaile. Holky z DHC třeba skončily s velkým úspěchem na krásném druhém místě v žákovské lize. Společně jsme vybojovaly nádherné druhé místo na Olympiádě dětí a mládeže. Ale zkrátka první místo je jen jedno a téhle partě šampionek poslední dva roky zkrátka unikalo.
V dorostu jsme samozřejmě vyhráli přípravný turnaj ve Veličce, kde jsme loni startovali jako o rok mladší, a letos jsme vyhráli velice silně obsazený turnaj na Slovensku, ale přeci jen to byly „jenom“ přípravné turnaje. Proto jsem strašně šťastný a hrdý na to, že tahle parta je zpět na výsluní, kam patří. Naprosto zaslouženě se holky staly mistryněmi republiky v 1. lize mladšího dorostu, což je jednoznačně největší úspěch jejich dosavadní krátké kariéry, a já jim za to strašně děkuju, že jsem mohl být u toho.
S touhle bandou to není každý den jednoduché a stejně tak to nemají jednoduché ony se mnou, ale jejich obrovská pracovitost, dřina a hlad po vítězství je dostaly tam, kde teď jsou. Dále chci poděkovat svému parťákovi, kamarádovi a mentorovi Filipovi, který dává hře hlavu a patu a díky kterému se, doufám, každý rok já i naše holky posouváme dál. Děkuju taky všem trenérům, kteří holky trénovali před námi, protože byly skvěle připravené bez problémů se adaptovat na hru, kterou jsme chtěli praktikovat. Stejně tak děkuju našim parťákům z trenérského štábu – Janě, Romanovi, Tomášovi a Kájovi, kteří jste holky jednoznačně posunuli někam, kam bychom je my s Filipem sami rozhodně nedostali. Nakonec děkuju moc všem rodičům, kteří jste tyhle skvělé holky přivedli k našemu krásnému sportu, a doufám, že jste na ně teď zaslouženě hrdí!
Sezona nám ale ještě neskončila. Za týden vyrážíme na poslední kolo do Mostu, kde si to rozdáme v posledním zápase sezony proti domácímu druhému týmu tabulky a my rozhodně nechceme poslední zápas sezony prohrát. Byl bych moc rád, kdybyste přijeli na tenhle zápas v co největším počtu, holky podpořili a užili si s námi mistrovské oslavy!
Hrály:
Kovářová 5/2, Limberská 1, Rittichová 2, Poláčková, Randová 2, Samcová 6, Holatová 2, Červená 13/2, Výborná 3, Poskočilová 4, Sedláčková 1
Chytaly: Soukupová, Dobiášová