Mladší dorostenky ovládly Wintercup v Rohožníku! (17. – 18.1.2026)

Velice silně obsazený turnaj, kde se hrála utkání s hracím časem 2x 20 minut, jsme zahájili duelem proti HC Tatranu Stupava. Slovenský tým hodně sázel na menší rychlé spojky, které nám občas dělaly problémy ve středu obrany. Holky však jinak předvedly moc hezký výkon a dokráčely si pro první jasnou výhru 23:10. Druhým soupeřem sobotního programu byla Slávia Partizánske. Většina ostatních týmů zakazovala tomuto družstvu nasazovat reprezentační brankářku ročníku 2007, my jsme však chtěli tuto výzvu přijmout. Z utkání se stal souboj našich hráček s gólmankou soupeřek. Po klidném vedení 7:2 přišel dlouhý úsek, kdy jsme nedokázali skórovat. Ne že bychom se do šancí nedostávali, ale po neproměnění čtyř sedmiček a několika brejků soupeř vyrovnal na 7:7. Navíc se začala projevovat naše druhá bolest – ztráty míče po nepřesných přihrávkách. Duel jsme nakonec urvali v poměru 14:10. Byli jsme za tuhle lekci rádi, protože jsme si vyzkoušeli vyhrát i v momentě, kdy se prakticky nic nedaří.

Poslední vystoupení prvního hracího dne proti HC DAC Dunajská Streda ukázalo náš největší problém, se kterým se potýkáme celou sezonu – nastavení v hlavách. Uspokojení a přílišné sebevědomí nás občas sváže. Proti silné Stredě jsme prospali začátek a během 11 minut prohrávali 3:7. Nedůsledná obrana neměla proti agilním spojkám soupeře šanci. Jen díky velké házenkářské kvalitě jsme do poločasu vyrovnali na 10:10, k čemuž pomohlo i vysunutí obrany na pro nás netradiční systém 1-5. Prvních 10 minut druhé půle nabízelo vyrovnanou házenou, ale za stavu 14:14 nám došly síly. Stahování náskoku nás vyšťavilo a soupeř nás v závěru fyzicky předčil. Prohra 18:22 nám nastavila zrcadlo, na čem je třeba do jara pracovat

Druhé místo v tabulce nám zajistilo semifinále proti domácímu týmu Malacky/Rohožník, který turnajem dosud proplouval jako nůž máslem. Do zápasu jsme nevstoupili špatně, smazali jsme úvodní manko 0:2 a zbytek poločasu sledovali vyrovnanou bitvu. Velice pozitivní bylo, že jsme druhý den výrazně snížili počet technických chyb a přitvrdili v obraně. Vedení 8:7 po první půli ještě úplně neodpovídalo obrazu hry, ale po přestávce jsme dominovali. Díky skvělé Terce v brance jsme vyhráli úvodních sedm minut 8:0 a odskočili na rozhodujících 16:7. Semifinále jsme nakonec ovládli výsledkem 25:12.

Ve finále nás čekala odveta proti Dunajské Stredě, která v semifinále vyřadila naše mladší kolegyně ze Slávie Plzeň až po sedmičkovém rozstřelu. Naše hráčky nastoupily mnohem lépe připravené a na hřišti byl k vidění úplně jiný tým než v sobotu. Celý první poločas byl přetahovanou o každou branku (10:9). Ve stejném tempu pokračovalo i druhé dějství, kde jsme si už udržovali mírný náskok. Definitivně jsme odskočili až ve 36. minutě na 17:14 a vítězství 19:16 si už pohlídali.

Druhý den jsme zvládli skvěle a holky zaslouží pochvalu. Nejvíce bych chtěl vyzdvihnout Rozu, která zaslouženě obdržela individuální ocenění pro nejlepší hráčku turnaje. Kauty s Terkou byly velkými oporami v bráně, Lili předvedla bezchybnou střelbu 10/10 v klíčových bojích. Mám radost, že Líza začala znovu dávat více branek a Lůca kromě přípravy spousty šancí pro ostatní začala více hrozit z dálky. Vendy dodávala týmu energii svou agilitou, Áďa s Limbou se skvěle zlepšovaly v obraně. Bety Poskočilová výborně zvládla rotaci na postech za zraněné spoluhráčky a Máňa potvrdila roli naší „tiché síly“, když spolehlivě odehrála obě křídla nebo i pravou spojku.

Zlaté medaile jsou dobrým příslibem, ale víkend nám ukázal i mezery, na kterých musíme pracovat. Obrovské poděkování patří pořadatelům – ubytování, doprava, trenérský večírek i youtube přenosy byly na špičkové úrovni. Moc rádi se sem budeme vracet.

Červená, Holatová, Kovářová, Křížková, Ládová, Limberská, Poskočilová, Rittichová, Samcová