Mladší žačky slaví bronz na Šulcáku (8. – 10. 5. 2025)
| Přečteno 154x
Vrcholnou domácí akcí je pro nás tradičně květnový Memoriál Karla Šulce. A na největším turnaji pro nejmenší házenkářky pochopitelně nemohly chybět ani naše mladší žačky, které v konkurenci 36 týmů postavily 2 družstva.
Áčko
Áčko bylo tvořeno převážně hráčkami ročníku 2012, pro které to byla letos poslední příležitost se turnaje zúčastnit. Bohužel čtvrteční výkony vůbec neodpovídaly tomu, že by měly holky tuto příležitost přetavit v pro ně poslední šulcákovou medaili. Už první zápas proti Českým Budějovicím ukázal velmi nízkou koncentraci, z níž pramenilo jak velké množství technických chyb, nepřesná střel, ale především naprosto děravá obrana. Ve druhém poločasu jsem soupeře dokonce pustili až do tříbrankového vedení a v posledních minutách pak skóre horko těžko otáčeli alespoň na hodně utrápené jednobrankové vítězství (17:16).
K dalším dvěma utkáním bych rád napsal jiné hodnocení, ale vlastně není co. Jak proti Ústí nad Labem (16:15), tak i Olomouci (17:16), se scénář z prvního utkání opakoval a podařilo se nám rozhodnout až v úplném závěru. Večerní zápas proti Hájům pak sice přinesl snadnou výhru (22:1), ale celkově čtvrteční výsledky nijak nenasvědčovaly tomu, s jak krásnou tečkou pro nás nakonec turnaj skončí.
V pátek však naštěstí holky nastoupily o hodně pozornější a již první utkání proti Středočeškám ukázalo, že čtvrteční mizérie snad zůstane zapomenuta (20:13). Tímto utkáním jsme zároveň uzavřeli základní skupinu a do té semifinálové postoupili z prvního místa.
V ní nám v cestě stály silné týmy Havlíčkova Brodu a Milevska, které na turnaji předváděly velmi pěkné výkony. Zároveň pak bylo jasné, že pro medaili bude třeba s oběma uspět. Proti Havlíčkovu Brodu jsme skvěle začali, rychle si vypracovali čtyřgólový náskok a tím utkání prakticky rozhodli. I když soupeř kousal, tak výsledek už jsme si poměrně v klidu pohlídali až do konce (22:17).
To proti Milevsku to bylo již o hodně těžší. Příliš se nám nepovedl začátek a holky nebyly důsledné především v obraně prostoru levého křídla, odkud jsme dostali 5 branek za sebou. Postupně jsme však obranu zpřesnili a i díky několika gólům z rychlých útoků skóre srovnali. Ve druhém poločasu jsme už byli lepším týmem, vypracovali si čtyřgólový náskok a ten i přes drobné zmatky v závěru udrželi (15:13).
Už s jistotou medaile, čemuž po čtvrtečních výkonech mohl věřit jen největší snílek, jsme vstupovali do sobotní finálové skupiny o 1.-3. místo. Již před ní jsme si řekli, že turnajový cíl v podobě medaile jsme si splnili a že cokoliv navíc se povede, bude jen příjemným bonusem. Do zápasů se Zlínem a Velkou nad Veličkou jsme totiž rozhodně nevstupovali jako favorité.
Proti Zlínu tomu napovídal začátek, kdy v pátek minutě jsme prohrávali již 1:5. Holky však zápas nezabalily a po velmi pěkném výkonu jsme do poločasu dokázali srovnat. Zápas se pak začal lámat za stavu 9:9, kdy jsme měli několik příležitostí dostat se do vedení, které jsme však nevyužili, a naopak po zbytečném vyloučení jsme soupeře pustili do tříbrankového vedení, které se nám přes velké úsilí již bohužel v závěru nepodařilo stáhnout. Po velmi pěkném výkonu jsme prohráli těsně 13:14.
Vysokou kvalitu z naší strany mělo i poslední utkání proti Velké nad Veličkou (mimo jiné stříbrným medailistkám z letošního Prague Handball Cupu). Po většinu prvního poločasu jsem sice prohrávali, ale v jeho závěru jsme využili několika chyb soupeře a do přestávky šli dokonce s drobným náskokem (7:6). Bohužel začátek druhého poločasu nám vůbec nevyšel a po sérii technických chyb jsme najednou prohrávali o 4 góly. V závěru jsme sice stáhli skóre na rozdíl 2 branek, ale pak jsme již byli nuceni hodně riskovat a soupeř skóre opět navýšil (15:19).
Celkově jsme tak obsadili výborné třetí místo, a i když jsme v sobotních zápasech nedokázali zvítězit, tak výkony holek byly velmi dobré a především proti Zlínu jsme neměli vůbec daleko k tomu, abych soupeře překvapili.
Z jednotlivců musíme určitě vyzdvihnout výkony Chovy, která byla jasným tahounem, nebála se na sebe brát střeleckou zodpovědnost (i za cenu toho, že řadu střel neproměnila) a v celkovém pořadí střelkyň se dokonce umístila na 4. místě. Vedle ní se nejvíc dařilo Domče, která předvedla hodně aktivní výkon jak v útoku, tak i obraně. Lepší výkony s horšími střídaly ostatní spojky a stejně tak i brankářky. Z křídel byla nejaktivnější Čert. Pochvala za předvedené výkony ale patří všem.
Věříme, že medaile ze Šulcáku holky pořádně nakopne do další práce, jelikož již za tři týdny nás čeká další vrchol sezony, kterým bude finálový turnaj Házenkářského desetiboje v Turnově, kde se mimo jiné potkáme právě s Velkou nad Veličkou nebo Havlíčkovým Brodem, se kterými jsme se střetli nyní (vedle nich nás čekají ještě Poruba, Slavia Praha a domácí Turnov).
Hrály: Bergerová Dominika 38 branek, Dobiášová Sofie, Duchková Kateřina 4, Chovanová Karolína 47, Mašková Viktorie 15, Michalidesová Nella 16, Šliková Nelly 8, Troníčková Lilian 5, Urbanczyková Daniela 2, Urbanová Ivana 6, Zelená Tereza 7, Žďánská Liliana 6
Chytaly: Dobiášová Sofie, Duchková Kateřina
Béčko
V úvodním utkání turnaje jsme narazili na silný tým DHC Slavia Praha A. V tomto utkání nám trvalo chvilku, než jsme se na hřišti rozkoukali. Hráli jsme nekolektivně, stříleli zbytečně z nepřipravených pozic a dělali spoustu technických chyb. Utkání jsme prohráli 5:19.
V druhém utkání nás čekal další silný tým, a to Rohožník/Malacky. Obraz utkání byl naprosto stejný jako v úvodním zápase. Nepozornost a špatný pohyb v obraně, zbytečná střelba z nepřipravených pozic, časté zbytečné ztráty míčů a opět nekolektivní pojetí hry bez pohybu hráček. Prohráli jsme 6:20.
V následujícím utkání nás čekal známý soupeř Hvězda Cheb. Ve vyrovnaném utkání jsme zlepšili pohyb a celkově veškerou herní činnost, ale opět nás sráželo neproměňování šancí a technické chyby. Zápas skončil remízou 13:13 a tím jsme získali první bod ve skupině.
Poslední čtvrteční utkání jsme absolvovali opět proti silnému soupeři Sokol Velké Meziříčí. V tomto zápase jsme potvrdili zlepšující se herní obraz z minulého utkání. Škoda jen, že jsme nebyli více pozornější v obraně, neproměnili spousty šancí a zbytečně stříleli ze špatných pozic. Největším tahem na branku vedla naše útoky Šafi, které zápas velmi sednul a která dala 7 branek. Připsali jsme prohru 11:25.
Ve čtvrtek brzy ráno jsme odehráli poslední zápas základní skupiny proti týmu Strakonic. Do zápasu jsme si přenesli z minulého dne pozitivní věci v obraně i v útoku. Strakonice hrající prakticky na jednu velkou hráčku jsme zaskočili pěkným výkonem, kdy Ziky v obraně výborně eliminovala jejich nejlepší hráčku, Pavíz podržela v bráně, a pěkným týmovým výkonem jsme si došli pro výhru 12:10. Prvním gólem v dresu DHC Plzeň se zapsala mezi střelce Verča. Po této výhře jsme skončili v základní skupině na 4. místě ze 6 a těšili se na další zápasy.
V nadstavbové části jsme jako prvního soupeře přivítali DHC Slavie Praha B. Ve vyrovnaném utkání nás opět trápily zbytečné ztráty míčů a nesoustředěnost v obraně, ale v pohledném utkání jsme viděli i spoustu pěkných momentů ve hře, které chceme vidět častěji. Výborně zachytaly gólmanky. Prohra 11:14 s vyspělejším soupeřem nám ukázala, že když se holky semknou a poslouchají pokyny, tak se dá hrát s každým.
Druhý soupeř ve skupině byl opět náš dobře známý soupeř z Kynžvartu. Toto utkání se nám moc nepovedlo. Špatně jsme se prosazovali proti vysunuté obraně soupeře a v naší obrané činnosti jsme též pokulhávali. Bohužel nebyl to ani zápas našich gólmanek. Prohra 6:18 nám ukázala, že to nepůjde samo a musí se tvrdě makat. Díky této prohře jsme v nadstavbové skupině skončili třetí a čekal nás další soupeř z druhé nadstavby.
V posledním pátečním utkání na nás vyšel Spartak Ústí nad Labem. Ve velmi tvrdém utkání, kdy nám soupeř na začátku svou, někdy až přehnaně agresivní hrou, odskočil o pár branek, jsme hru vyrovnali a krásným týmovým pojetím hry jsme postupně umazávali rozdíl ve skóre. Je jen škoda, že jsme neproměnili více jasných šancí, které jsme si kolektivním výkonem vytvořili. V nejpovedenějším utkání na turnaji jsme sice nakonec prohráli 13:18, ale tento výkon měl už parametry a divákům se jistě také líbil.
V závěrečném utkání turnaje nás čekalo vyspělejší mužstvo Kobylek. Opět jsme se bez pohybu špatně prosazovali proti vysunuté obraně. Často jsme se schovávali za soupeřky a neměli komu nahrát. Když už jsme dostali nahrávku do šance, často jsme ztratili míč nebo nedůrazem nedokázali šanci využít. Zápas se nevydařil ani gólmankám a prohráli jsme 8:16. Tím jsme obsadili 24. místo z 36 týmů.
Celkově nám turnaj ukázal, na čem všem bude třeba ještě pracovat. Největšími tahounkami týmu byly tradičně Šafi, Ziky, Čelda, Pavíz, které doplnily Kája, Sabi a Zajda. Další pozitivum je, že Verča Polívků vstřelila své první turnajové branky. Cenné zkušenosti však získaly všechny hráčky a věříme, že se to na dalších akcích projeví.
Hrály: Brabcová 4 branky, Brůhová 28, Čelustková 8, Jamrichová 9, Lepší, Mondeková, Pavízová 6, Polívková 2, Vizváriová, Yarema 4, Zajíčková 2, Zikmundovská 19
Chytaly: Brabcová, Pavízová
Tradičně velké poděkování patří rodičům, kteří jako vždy podpořili holky nejen fanděním, ale ve velké míře se zapojili do organizace celého turnaje. Bez jejich velké pomoci by turnaj takového rozměru nikdy nebylo možné uspořádat. DĚKUJEME!
Fotky z turnaje naleznete zde.