Odchod trenéra Richarda Řezáče: Reflexe uplynulých sezón v DHC Plzeň

Vstup do DHC Plzeň nebyl úplně standardní, protože tým působil jako nováček velmi dobře. To proč jsem přišel je už dávno a nepřísluší mi to komentovat. Důležité bylo, že se nerozpadl zbytek realizačního týmu a mohli jsme dále spolupracovat. Přijít do házenkářské bašty jako je Plzeň, byl opravdu velký závazek. Úkol byl udržet MOL Ligu a stabilizovat tým.

Ligu jsme smolně neudrželi o jednu branku a museli jsme zpět do první ligy. Bylo to po dlouhé době, kdy někdo opustil interligu, protože vítěz první ligy měl ambici hrát nejvyšší soutěž. S děvčaty jsme se během krátké chvíle poznali a v družstvu byl silný impuls se v co nekratší době do MOL Ligy vrátit zpět. První ligu jsme měli rozehranou velmi dobře s vidinou postupu zpět. Potom nastalo něco, co nikdo nepředpokládal a přišla doba Covidu.

Byla to nesmírně těžká doba, hlavně po psychické stránce, ale jsme Češi a dokázali jsem toto období skvěle zužitkovat a stále jsme nacházeli nové možnosti, jak trénovat. Soutěž se bohužel nedohrála, avšak legislativně bylo odehráno více jak dvě třetiny soutěže a byli jsme uznáni jako vítězové, takže cíl vrátit se, se nám zdařil. Vše, co se týkalo přípravy a samotné MOL Ligy bylo ještě dlouho narušováno represemi díky Covidu. Přesto jsme díky vedení a všem lidem kolem mohli trénovat, a to každý den, na rozdíl od klubů z větších měst, kde byly haly uzavřené a represe tvrdší. To byl pro nás zásadní a hlavní klíč. Hráčky měly obrovskou chuť trénovat a hrát, což se projevovalo na následných výsledcích v MOL Lize.

nádherná, důležitá, zavazující

Těch momentů jsem tu zažil mnoho. Plzeň a děvčata jsou velmi kreativní, takže se stále něco dělo, ale když bych měl vzpomenout na ty nejhezčí, tak je to určitě teambuilding v Žinkovech, kde se zapojili opravdu všichni včetně vedení. Dále také účast v evropském poháru, kde jsme zaplnili halu na Lokomotivě. Potom postupující zápas do finále v hale v Kynžvartu, kde byla opravdu velmi silná atmosféra. Plzeň jsem si zamiloval, takže na ni určitě budu vždy vzpomínat a přát jí úspěch.

Každý tým prochází přirozeně vývojem, u nás to nebylo jinak. Hráčky přicházely a odcházely, ale postupně jsme dokázali vybudovat konkurence schopný tým. Povedlo se nám hráčky připravit i pro seniorskou reprezentaci, což bylo odměnou děvčatům za trpělivou práci. A i dnes máme ve svém týmu skvělé juniorské reprezentantky, a to je důležitá zpráva hlavně do mládeže. Děvčata v dorosteneckých kategoriích mohou vidět, že prostor v MOL Lize je především krok k juniorské i seniorské reprezentační bráně.

Nejvíc jsem oceňoval práci realizačního týmu a i vedení, protože se snažili udělat vše, co jsem si vymyslel a nic nebyl problém :-). Na týmu se mi líbilo to, že děvčata byla při sobě i když se nedařilo a každá se snažila pro tým odvést maximum. Bylo to dáno i tím, že 98% hráček je odchovankyněmi Plzně, a to je velmi důležité pro silné jádro týmu.

Tým je stabilizovaný, i když po této sezoně si některé hráčky budou plnit mateřské povinnosti. Tým má určitě potenciál hrát každoročně o play-off! V mládeži je opět spoustu skvělých nadějných hráček, a to je dobrý signál i pro Áčko. Pokud se je povede zapracovat v další sezoně, bude Plzeň do tří let atakovat medailové umístění.

Hráčkám bych vzkázal to, že házená je nikdy nekončící cesta, na které je mnoho úskalí a jim je třeba čelit a stále na sobě pracovat. Kdo je připraven, není překvapen.

Fanoušci jsou v Plzni skvělí, jen by jich mohlo chodit více :-). Odehráli jsme několik zápasů, kde byli tím osmým hráčem na hřišti a dokázali z děvčat vymáčknout maximum a zápasy jsme vyhráli! Buďte stále tak neúnavní a kreativní a holky vám to budou vracet v podobě skvělých zážitků.