| Přečteno 162x
Druhý víkend v červnu měly všechny mládežnické kategorie na programu víkendový turnaj v Kynžvartu. Berušky nastoupily v kategorii mini, kde se hrálo 1×15 minut každý s každým a čekalo je tak hned 13 utkání.
V pátek měla děvčata na programu pět utkání se slabšími soupeři a očekávala se od nich samá vítězství. Již od prvního utkání s Turnovem (11:1) jsme se ve všech utkáních skvěle zhostili role favorita a postupně jsme si hravě poradili i s Pardubicemi 13:3, Kobylisy 8:3, Milevskem 7:2 a Ústím nad Labem 13:3.
V sobotu nás čekalo opět pět utkání z nichž tři velmi náročné. Hned ráno jsme narazili na Slavii Praha, se kterou jsme odehráli nádhernou vyrovnanou desetiminutovku, po které přišly bohužel dvě neproměněné střely, soupeř odskočil a my už se nedokázali prosadit a prohrály 7:11. Zápas blbec jsme si pak vybrali s Astrou, kde se nám nedařilo v obranné činnosti a dostávali laciné branky. I tento zápas jsme si ale zvládli pohlídat a zvítězit 12:8. Ještě před obědem nás čekalo plzeňské derby s holkama ze Slavie VŠ a bylo to derby jak se patří. Naše hráčky prakticky celý zápas ztrácely až o tři branky, ale rozhodla větší týmovost a odhodlání, kterou jsme předvedli my a pár vteřin před koncem obrátili skóre na svou stranu a zvítězili 6:5. Po obědě bylo na řadě další náročné utkání s Pískem, ve kterém jsme se naopak těžko prosazovali a kupili spoustu zbrklých střel, které nás stáli ztrátu čtyř branek. I přes to, že jsme posledních pět minut soupeře nepustili ke střele, na druhé straně jsme se stále zaostávali a nakonec prohráli 6:8. Večer už jsme si pak hravě poradili s domácím Kynžvartem 13:2.
Neděle nám přichystala tři poslední utkání a bylo jasné, že pokud chceme medaili, musíme ze všech tří vytěžit vítězství. Poradit si s Hájemi 10:4 a Strakonicemi 6:1 nebyl velký oříšek a bylo jasné, že vše rozhodne až utkání s Veličkou. Holky předváděly skvělou obranu a prakticky eliminovaly soupeřovu nejlepší hráčku (pozdější nejlepší střelkyni turnaje se 45 brankami), která se prosadila pouze dvakrát. Zvýšenou pozorností na pravé straně obrany jsme ale bohužel nechávaly zbytečné díry na druhé straně a soupeř se postupně naučil je využívat a v závěrečných minutách začal odskakovat. My jako se Slavií párkrát zbrkle vystřelili, neproměnili a byl z toho závěrečný stav 6:11 a jasná bramborová příčka.
Celkově holky musím pochválit. Na medaili jsme sice opět nedosáhli, ale ukázali jsme, že patříme mezi republikovou elitu a musí se s námi počítat. Dokázali jsme spravedlivě prostřídat celou lavičku a ať už si v některém utkání zahrála více jedna, v jiném druhá, všechny dostaly slušnou porci minut na hřišti a šanci ukázat se v tom nejlepším světle. V průběhu sezóny jsme se dostali od průměrného šestého – sedmého místa na špici mezi nejlepší týmy a to je to, na co je třeba koukat. Velké poděkování patří také rodičům, kteří se s námi na turnaj vydali v hojném počtu a po celou dobu nám byli hnacím motorem a osmým hráčem na hřišti.
Nutno podotknout, že se nedařilo pouze nám. Mladší žačky A vybojovaly zlato, stařší žačky bronz a mladší žačky B osmou příčku, čímž jsme se vůbec poprvé stali nejúspěšnějším klubem turnaje napřič kategoriemi a vyhrály SUPERPOHÁR.
Bergerová, Brůhová, Dobiášová, Duchková, Chovanová, Mašková, Michalidesová, Urbanová, Zajíčková, Zapletalová, Zelená