| Přečteno 183x
Obrovského úspěchu se podařilo dosáhnout mladším žačkám, které se již tradičně ve sváteční čas nevěnovaly barvení kraslic, ale naopak házené na největším mládežnickém turnaji na světě, na němž v konkurenci 76 družstev vybojovaly bronzové medaile!
Na hráčky startující pod hlavičkou DHC Plzeň I. čekaly v základní skupině v pátek jen dva soupeři. V prvním proti Hájům Praha předvedly holky pěkný výkon v útoku, ale o poznání horší v obraně (20:12). Po dlouhé pauze vyplněné lasergame se to pak v druhém zápasu proti Olomouci II. prohodilo. Velmi dobrá obrana a slabší útok vedly i tak ke snadné výhře (16:4).
Za to sobota už byla o poznání náročnější, byť byla ráno a večer orámována zápasy se dvěma méně zkušenými soupeři (slovenský Vranov nad Topľou 23:2 a švédský IK Sävehof VI 22:6). Mezi nimi však na holky čekaly dva velmi silní soupeři a výsledky s nimi již rozhodovaly o tom, s kým se potkáme v další fázi turnaje. Zejména zápasu s Litevkami ze Sostinės Tauras nechybělo vůbec nic. Obrovské nasazení v útoku i obraně na obou stranách, extrémně tvrdá hra, kterou připustili rozhodčí, a emoce na hřišti, střídačkách i tribuně nakonec vedly ke spravedlivé remíze 13:13. S respektem jsme pak vyhlíželi i dalšího soupeře ze slovenských Michalovců, který však vydržel vzdoroval pouze 12 minut. Pak jsme však díky výborné obraně již soupeře vůbec nepustili do hry a skóre narůstalo v náš prospěch (16:9). Ze základní skupiny jsme nakonec kvůli horšímu skóre postoupili ze druhého místa za litevským soupeřem, což ale vůbec nevadilo, jelikož jsme se tím dostali do o něco snazší skupiny.
Jak se říká, pravý Pragáč začíná až v neděli, jelikož předchozí výhry jsou zapomenuty a jakékoliv zaváhání znamená nemilosrdnou cestu domů. V tříčlenné skupině, z níž dále postupuje již jen vítěz, jsme se potkali nejprve se slovenským Martinem, který však od první minuty nedostal vůbec žádnou šanci (21:4). Druhý zápas proti Pardubicím (vítězkám své základní skupiny) pak již rozhodoval o tom, kdo postoupí do večerního čtvrtfinále. Naše obrana však překvapení nepřipustila a jasně jsme zvítězili 16:4.
Po dlouhé pauze, v níž jsme podpořili naše výborně hrající starší žačky v postupu do semifinále proti Písku, jsme se pak se stejným soupeřem ve čtvrtfinále potkali i my. Stupňující se únava a ne úplně optimální zdravotní stav některých hráček zapříčinily nakonec o něco větší drama, než jsme očekávali. Holky nakonec musely hrábnout až na úplné dno svých sil, aby doslova vybojovaly postup do semifinále (16:15). Síly, které musely holky vydat ve čtvrtfinále, pak již bohužel chyběly v pozdně večerním (19:55) zápasu proti Dunajské Stredě. V něm se nám sice podařil úvod, ale i tak bylo patrné, že obrana již zdaleka není tak agresivní a útok ani zdaleka tak aktivní. I když to holky nevzdaly a bojovaly se sebezapřením z posledních sil, tak soupeř byl lepší a zaslouženě zvítězil (9:17).
I přes semifinálovou prohru bylo ale jasné, že případní koledníci budou mít smůlu, jelikož namísto pomlázky nás čekal pondělní zápas o třetí místo pro maďarskému Angyalföldi SI DSE. V něm se nám opět vydařil úvod a vybudovali jsme si dvoubrankový náskok (6:4). Po poločasové pauze ale soupeř dokázal skóre otočit (v 18. minutě 8:9). Pro nás klíčový úsek zápasu přišel mezi 19. a 26. minutou, který jsme díky zisku několika míčů vyhráli 7:1 (15:10). Na to již soupeř ani přes několik přesilovek nedokázal reagovat a tak mohla po výhře 16:13 vypuknout naprosto zasloužená radost ze zisku bronzových medailí!
Celkově patří holkám ohromná pochvala. Turnaj byl velmi dlouhý a obrovsky fyzicky náročný. I přes to, že řada holek hrála kvůli různým větším či menším bolístkám se sebezapřením a někdy i za hranou fyzických sil, tak přesto holky dokázaly vystoupit ze své komfortní zóny, překonat samy sebe a najít v sobě síly, o kterých možná již ani nevěřily, že je v sobě ještě nalézt dokážou. Nejen předvedené výkony, ale i morálně-volní vlastnosti holek jsou tak rozhodně něco, na čem lze stavět do budoucna. Základem úspěchu byla rozhodně skvěle fungující obrana, která svou agresivitou deptala jednoho soupeře za druhým a právem sklízela uznání ostatních trenérů. Právě úbytek sil v neděli večer a s tím související slabší obrana pak byly příčinou i toho, že se nepodařilo postoupit ještě o stupínek výš.
Z jednotlivců životní turnaj odehrála Čarda, která konečně pochopila, jak své fyzické dispozice správně využít a byla hlavní palebnou silou v útoku. Tradičně vysoký standard udržela i Egi, která se i v situacích, kdy se tolik nedařilo, snažila ostatní neustále strhnout. Důležité branky vstřelily i Julča s Naty a na křídle se nejvíce dařilo Marky. Jasný prim na zadáku v obraně pak hrála Kačka, která k tomu navíc přidala i řadu vstřelených branek. Pěkné výkony předvedla i Rybka a Simča a přes v některých zápasech o něco menší porci minut i Ája, Míša a Emilka. V brance více minut se střídavými úspěchy odchytala Nelča, která však v důležitých momentech (zejména čtvrtfinále s Pískem) dokázala družstvo podržet. Řadu pěkných zákroků předvedla i Emilka. Pochvala proto patří úplně všem, jelikož všechny mají na zisku medailí obrovský podíl.
Čardová 61 střel / 47 branek, Dlesková 31/20, Egermajerová 61/37, Haberová 5/2, Kampfová 12/9, Krejčí 19/14, Kurešová 24/15, Pivoňková 4/2, Pluhařová 24/11, Rybová 17/7, Sýkorová 7/5, Vodrážková 23/18
Chytaly: Haberová, Pivoňková