Úžasná jízda 2012 – 2020 (ročník 2006 a 2007)


Úžasná jízda 2012 – 2020 (ročník 2006 a 2007)

detail Úžasná jízda 2012 – 2020 (ročník 2006 a 2007)
kliknutím na obrázek si zobrazíte
další obrázky k příspěvku
detail Úžasná jízda 2012 – 2020 (ročník 2006 a 2007)

Byla to jízda. Dlouhá, náročná, někdy složitá, ale kdybychom měli zvolit jen jedno slovo, tak byla úžasná. Většina napsaných článků má spíše reportážní charakter, ale tenhle bude jiný. Bude mnohem více o našich pocitech a kolektivu, který se nám tak moc nechce opustit!

Když jsme s Milanem na podzim 2012 přebírali nově vytvořené družstvo malých holčiček (ročníky 2006 a 2007), které pomalu ještě ani nechodily do školy, bylo jen velmi těžké odhadovat, jaký bude další vývoj a jak dlouhá nakonec naše společná cesta bude. A že bude trvat celých 8 let, to asi nikdo nečekal. Nádherných 8 let, které s touhle skvělou partou ani nemohly být jiné.

Tahle cesta byla nyní završena víkendovou rozlučkou v Kynžvartu. Na jednu stranu ubrečenou, ale na druhou stranu plnou naděje. Alespoň z pohledu nás trenérů, protože tolik mimořádně talentovaných hráček se v rámci jednoho družstva skutečně nesejde moc často. A pokud se kdysi o jednom našem mládežnickém družstvu, z nějž některé hráčky jsou nyní oporami interligového družstva žen, hovořilo jako o výkladní skříni našeho klubu, tak tenhle tým by si zasloužil označení minimálně podobné. Byť v žákovských kategoriích výsledky nejsou tak úplně podstatné, tak přesto množství úspěchů, kterých tohle družstvo dosáhlo, by vydalo na samostatnou knihu. Namátkou lze zmínit historické vítězství na mezinárodním Prague Handball Cupu a na dalších velkých turnajích jako je domácí Memoriál Karla Šulce, Kynžvartský pohár a celé řadě dalších turnajů. Co naopak v těchto kategoriích podstatné je, jsou individuální dovednosti děvčat a z tohohle pohledu se vůbec mezi nejcennější úspěchy musí zařadit dvě medaile z Házenkářského desetiboje (jedna společně s ročníkem 2005), který je právě o tom důležitém – rychlosti, obratnosti, síle apod. Trochu mrzet proto může to, že kvůli koronavirové pandemii nám nebylo umožněno letos vybojovat tu nejcennější. A snad z našeho pohledu již bývalých trenérů nebude znít příliš nafoukaně, když řekneme, že letos by soupeři bojovali maximálně o stříbrné medaile, protože o tom, že zlato poputuje do Plzně, nepochyboval téměř nikdo. A to především díky individuálním disciplínám, což, jak všichni doufáme, bude základem i budoucích úspěchů děvčat.

Úkolem trenéra mládeže by mělo být potlačení vlastního ega a cíle vyhrávat „za každou cenu.“ Nám se tohle snad po celou dobu dařilo, protože více než výsledky, pro nás bylo vždy důležitější vytvořit holkám podmínky, kterou budou základem úspěchů, které přijdou mnohem později. V době, kdy už skutečně o něco půjde. Proto jsme také na turnaje brali vždy maximální počet hráček a bez ohledu na výsledky střídali tak, aby všechny mohly odehrát stejnou porci minut. A i když my už budeme další vývoj holek sledovat jen z povzdálí, tak přesto se na to moc těšíme. Protože nikoliv dosud vyhrané poháry, ale právě úspěchy, kterých holky teprve dosáhnou, pro nás budou tou největší odměnou. Byť naše společná cesta nyní končí a pro všechny je moc těžké se s tím vyrovnat, tak z pohledu holek jízda rozhodně nekončí, pouze dochází k výměně strojvůdce. A v případě Jarky si můžeme být jisti, že již nyní dobře namazaný vlak přeřadí na ještě o něco vyšší stupeň. U ročníku 2006, který pod Jarkou absolvoval již tuto sezonu, to je jasně vidět.

Závěrem je potřeba poděkovat všem, kteří se okolo týmu pohybovali. Milanovi, bez kterého si fungování družstva vůbec nebylo možno představit. I Lence, Romanovi a Martinovi, kteří se za celou dobu vypracovali tak, že během tréninků mohli fungovat úplně samostatně a vždy na ně byl spoleh. A samozřejmě i Evě V., která byla především v prvních letech velkou administrativní oporou. Zapomenout nelze ani na Štěpánku a Evou M., které s námi trénovaly dříve. A pochopitelně i Lukáše, který dal holkám tolik potřebný atletický základ. Ti všichni, včetně super obětavého a vždy ochotného rodičovského kolektivu, který nám mohou všichni závidět, vytvořili prostředí, které je skutečně moc těžké opustit. Ještě jednou děkujeme!

Holkám přejeme především to, aby je házená bavila a aby zůstala po mnoho dalších let pevnou součástí jejich života, protože to je vlastně to nejdůležitější. Budeme jejich kariéru dále bedlivě sledovat, protože možná ztrácí trenéry, kteří je vedli od prvních házenkářských krůčků až do období puberty a prvních lásek, ale rozhodně získávají velké fanoušky, kterým jejich další osud nebude lhostejný. Dál se budeme radovat z jejich úspěchů a budeme smutní, pokud se zrovna nebude dařit podle jejich představ. A věříme, že řada z nich bude za pár let běhat po interligové palubovce, případně v nejcennějším dresu s lvíčkem na prsou.

Krásné rozlučkové video holek lze stáhnout zde

Fotky od paní Bekové

Hodně štěstí, budete nám chybět! ❤️

 

Milan a David

2020-07-05 00:00:00




Memoriál Karla Šulce PLZEŇSKÝ KRAJ podporuje mladé házenkářky Oknotherm Sportovní Plzeň Handball Kempa Vodárna Plzeň